Věděli jste, že v říjnu můžete v českých lesích narazit na desítky druhů chutných hub? Není divu, že jsou Češi právem označováni za národ houbařů. Jenže spolu se sezónou přichází i rizika – každý rok skončí stovky lidí v nemocnici kvůli záměně nebo špatnému zpracování. Jak si užít podzimní houbaření bez obav?
Proč právě říjen? Houby jako podzimní poklad
Největší vlna houbaření přichází, když se po ránu objeví mlha, pod stromy se třpytí kapky rosy a teploty ještě úplně neklesly. Říjen je ideální měsíc, protože v lesích roste spousta druhů najednou: hřiby, lišky, václavky a dokonce i poslední bedly. Mnozí sběrači si přivstanou ještě za šera – i když musím přiznat, že já radši počkám na teplé dopoledne, kdy slunce zalije lesy světlem a houby se hned lépe hledají.
Pět pravidel pro bezpečný sběr
Možná jste slyšeli: „Ber jen to, co znáš.“ Je to staré, ale stále platné pravidlo. Přidejte ještě pár tipů navíc:
- Nejíte-li určitou houbu, nesbírejte ji. Fotka stačí.
- Sbírejte pouze čerstvé, nenapadené plodnice. Staré houby ztrácí chuť i bezpečnost.
- Pozor na záměny. Některé jedovaté druhy vypadají nebezpečně podobně – muchomůrka citrónová a holubinka, suchohřib žlučník a pravý hřib.
- Dbejte na šetrnost k přírodě. Houby vykrucujte, neřezejte. Zbytečně neničte podhoubí.
- Vyplatí se mít s sebou atlas nebo houbovou aplikaci. Ideálně přibalte taky staršího houbařského kamaráda!
Jak rozeznat jedlé houby od jedovatých?
Pro začátečníky doporučím, ať si na začátek všímají jen několika „jistých“ druhů – hlavně pravý hřib, liška obecná, žampion a bedla vysoká. U každé nové houby doporučuji prohlédnout si ji v atlasu nebo mobilní aplikaci, a to ze všech stran. Například „pečárka“ (žampion) s nažloutlými lupeny je často zaměňovaná s jedovatou muchomůrkou zelenou!
Pozor si dejte na houby bez typické vůně a barvy. Největším zabijákem je muchomůrka zelená, která způsobí vážné otravy i v malém množství. Pokud si nejste jisti, nechte takovou houbu v lese.
Jak houby správně zpracovat a uchovat
Nasbírali jste košík? Než si dáte smaženici, věnujte houbičkám péči – odstranění hlíny, rozřezání a důkladné přebrání. Osobně před prvním zpracováním nechávám houby rozprostřené na plechu nebo utěrce: škůdci tak sami vylezou a vy odhalíte případné vady. Zásadně houby nesuším ani nemrazím, pokud nemám jistotu, že jsou 100% zdravé.
- Na sušení vyberte hlavně hřiby, kozáky, křemenáče – no a samozřejmě suchohřiby. Houby krájejte na tenké plátky a nechte na dobře větraném, suchém místě.
- Na mražení nejlépe patří nakrájené a předem krátce povařené hříbky nebo lišky. Nastrouhejte na polévku, omáčku nebo smaženici, kdykoliv si vzpomenete v zimě.
- Na nakládání jsou ideální malá bedla, václavka nebo masák. Dejte si ovšem pozor na správnou sterilizaci!
Tipy přímo z lesa: Jak nezkazit radost z houbaření
Není nic horšího než si domů přinést košík plný „lahůdek“, a pak zjistit, že z poloviny je napadený červy. Proto doporučuju – a sám to přesně tak dělám – během sběru houby už v lese zkontrolovat a rozkrojit. Pokud vypadá jakkoliv podezřele, zpátky na pařez!
A ještě jeden osobní tip, pro který mě kolegové houbaři často chválí: nezapomeňte poprosit a poděkovat lesu. V přírodě jsme hosté a příště pro vás může schovat další poklad – kdo ví?
Závěr: Říjnové houby s rozumem a chutí
Podzimní houbaření je zážitek, který vás nikdy neomrzí – stačí trocha znalostí a opatrnosti. Sbírejte s rozmyslem, učte se nové druhy postupně a nebojte se přizvat zkušenějšího houbaře. Až najdete svůj vysněný hřib, vzpomeňte si na ten kouzelný moment. Doplníte svoji sbírku zkušeností, nebo třeba přispějete fotkou do diskuze pod článkem?
