Vzpomenete si na slovo, které jste slýchali u babičky, ale dnes ho už téměř nikdo nepoužívá? Čeština je jazyk proměnlivý a neustále se vyvíjí – a právě z něj pomalu mizí celá řada půvabných slov. Některá byla kdysi součástí každodenní konverzace, dnešní generace by však už často ani netušily, co znamenají. A to je škoda! Proč tato slova mizí a které rozhodně stojí za připomenutí? Pojďte si je se mnou připomenout – a možná některá z nich vrátíte zpět do života.
Proč slova mizí? Proměny každodenní řeči
Jazyk není muzeum – proměňuje se podle toho, co prožíváme, jak se vzděláváme, cestujeme, s kým trávíme čas. Některá slova ztrácejí význam, protože jednoduše popisují zaniklé věci nebo jevy. Další mizí v tichu každodenního života, protože je vytlačují cizí výrazy nebo slovní zkratky. Například „gramofon“ dnes splyne s nostalgií, „špajz“ nahradil moderní výraz „spíž“ a mobilní technologie vytlačují slova jako „fest“, „drsle“ nebo „ošatka“.
Zmizelá slova: Vzpomínka na časy, kdy se mluvilo jinak
- Ošatka – Dříve běžná „košíková miska“ na chleba, dnes spíše muzeální pojem, nahrazena slovem „miska“ nebo „košík“.
- Nivó – Zastaralé synonymum pro „úroveň“ nebo „standard“, v běžné řeči už jej sotva uslyšíte.
- Milostpaní – Označení pro paní v lepším postavení, dnes už vyloženě z pohádek nebo historických seriálů.
- Štemplet – Stará dobrá „razítka“, dnes si vystačíme se slovem „razítko“ nebo dokonce jen QR kódem.
- Baba – Dětské označení pro chůvu, které vystřídala „paní na hlídání“.
- Sodovkárna – Místo, kde se stáčela sodovka – dnes už spíš nostalgická vzpomínka než realita každodenního života.
Když čeština voněla po domově: Emoce ve slovech
K některým slovům máme vyloženě citovou vazbu, protože připomínají dětství a zvláštní atmosféru starých kuchyní, chat nebo tržišť. Kolikrát jsem slyšel: „Podej mi tu ošatku!“ nebo „Běž pro sodovku ke dveřím, v sodovkárně mají čerstvou!“ Zkuste se na chvíli zamyslet, jaká slova vám připomínají pevné rodinné kořeny.
Já osobně při návštěvě malých krámků v menších městech občas zaslechnu slova, která v Praze už neuslyšíte. Poctivý „štempl“ u pokladny, nebo „milostpaní, to se vám bude líbit“. A víte, co je na tom krásné? Každé takové slovo je vlastně malým kulturním pokladem.
Jak udržet zmizelá slova při životě?
- Zapojte je do rozhovorů: Nechte děti hádat význam, vyprávějte příběhy, kde je použijete.
- Zajímejte se o rodinné vzpomínky: Vytáhněte fotoalbum, nechte prarodiče vzpomínat, jak se co jmenovalo.
- Pište je: Zkuste slova vrátit do e-mailů, pohledů nebo deníčků – proč ne?
- Objevujte staré knihy: Čeština první republiky, nebo třeba staré kuchařky, jsou doslova jazykovým dobrodružstvím.
Svět se mění, ale jazyk je na nás
Možná se některá slova už nevrátí. Ale dokud zůstanou ve vzpomínkách i v řeči těch, kdo je používají, mají šanci přežít. Zkuste v běžném hovoru oživit aspoň jedno zmizelé slovo a sledujte, jaké překvapení to vyvolá. Které zapomenuté slovo byste nejraději slyšeli častěji vy?
Napište do komentářů svá oblíbená zmizelá slova, nebo se pochlubte příběhem, kdy jste naposledy jedno z nich použili. Těším se na vaše jazykové poklady!
