Věděli jste, že za některými slávnými obrazy českých dějin nestáli jen muži, ale významně je ovlivnily i ženy – jen se na ně často zapomíná? Přitom právě ony mnohdy formovaly směry, inspirace i samotný chod uměleckých institucí. Pojďte se mnou objevit příběhy žen, o kterých v učebnicích téměř nenajdete ani řádku. Možná vás překvapí, jak moc jsou jejich osudy propojené s tím, čemu dnes říkáme „český výtvarný styl“.
Zapomenuté tváře – proč ženy mizí z umělecké historie?
Historie sepsaná muži často ženy přehlížela. Důvodů je spousta: od společenských norem až po přímé podceňování jejich schopností. Sama jsem léta četla slovutné monografie českého umění, v nichž ženy hrály maximálně roli múzy. Přitom realita je mnohem pestřejší!
Ženy v umění většinou neměly stejný přístup ke vzdělání ani k veřejnému prostoru. Často tvořily v ústraní, někdy pod pseudonymem, nebo byly jejich práce přisuzovány mužským kolegům. Výsledkem je, že jejich jména v paměti národa buď chybí, nebo je zná pouze úzký okruh nadšenců.
Průkopnice, které posouvaly hranice
- Zdenka Braunerová – malířka, grafička a mecenáška. Byla ve styku s pařížskými uměleckými kruhy, podporovala další autory a sama se nebála jít proti proudu.
- Helena Bochořáková-Dittrichová – první ženská autorka grafického románu na světě (ano, opravdu). Zaměřila se na sociální témata a zůstala v historii téměř neznámá i přesto, že ovlivnila celou generaci výtvarníků.
- Terezie Zemánková – matka českého art brut. Dlouho žila v anonymitě, své práce tvořila do šuplíku a vystavovat začala až po padesátce!
Více než inspirace: ženy jako organizátorky i kritičky
Ženy nebyly jen tvůrkyněmi. Organizovaly první výstavy českých modernistů, psaly recenze, spoluvytvářely umělecké kavárenské kruhy. Ze srdce mě baví listovat dobovými dopisy nebo zápisy ze spolků – ženské podpisy mě tam pokaždé potěší. Už ve 20. letech měla Unie výtvarných umělkyň v Praze desítky členek. Tyto průkopnice spoluurčovaly atmosféru doby, ale dnes jejich jména známe často sotva z pamětní desky.
Co české umění ženám vděčí (a co naopak ztratilo)
Pokud byste vypustili obrazy Marie Čermínové (Toyen), zůstane český surrealismus polovičatý. Nebýt Božený Němcové, možná by se umělkyně ještě dlouho držely pod pokličkou. Díla ženských autorek často překvapují kreativními formami, jemným humorem, citlivostí k outsiderům i ochotou jít proti společenským klišé.
- Pomohly prosadit symbiózu mezi uměním a řemeslem
- Otevíraly témata ženství, mateřství a každodennosti
- Podporovaly kolektivní projekty a umělecké spolky
Jak rozpoznat (a ocenit) ženské stopy v galerii
Až příště navštívíte galerii, zkuste si promyslet: kdo je autorem vystaveného díla? Co pro tuto autorku znamenalo tvořit v dané době? V posledních letech galerie jako Moravská galerie, Národní galerie Praha nebo i menší regionální muzea začínají více věnovat pozornost zapomenutým ženským tvůrkyním. Sledujte jejich výstavy s tímto filtrem – sami brzy uvidíte, kolik nových souvislostí se vám otevře.
Chcete poznat víc?
Prozkoumejte třeba projekt Umení pro ženy, nebo knihu „Ženy v českém umění“ od Ludmily Vachtové. Nebo začněte u moderních tvůrkyň, které bourají stereotypy dnes – od malířky Kristýny Šormové až po fotografku Ditu Pepe.
Zajímá mě váš názor: Máte nějakou oblíbenou ženskou autorku? Objevili jste někde dílo, které vás překvapilo? Napište do komentářů, minulost i budoucnost českého umění totiž záleží i na tom, o kom mluvíme.
