Představte si podzim, kdy už ráno vzduch voní chladněji, ve sklepích je slyšet tajemné bublání burčáku a vinice na Moravě začínají pulzovat přípravami na největší oslavu vína – vinobraní. Ale kdy přesně tahle tradice začala? A jak hluboké kořeny vlastně v české historii má?
Pokud se vám vinobraní spojí s folklorem, kroji a nezaměnitelnou atmosférou slavnosti, nejste daleko od pravdy. Jen málokterá událost má totiž u nás tak silnou a nepřerušenou tradici. Zatímco některé zdroje zmiňují středověk, některé posunou začátek ještě o několik století zpět. Dovolte mi vzít vás na krátkou cestu českou minulostí – bez zbytečné patetiky, zato s chutí objevovat.
První zmínky: víno ve středověkém Česku
Archeologické nálezy a staré kroniky dokazují, že víno bylo na našem území pěstováno už za časů Velké Moravy (9. století). Vůbec první písemný záznam o vinné révě u nás pochází z roku 875 a váže se k legendárnímu Svatému Václavovi. Ten prý sám zakládal vinice a stal se později patronem vinařů.
Nebylo však výjimkou, že k pěstování vína motivovali panovníci i samotní obyvatelé – už Karel IV. vydal přísná nařízení, aby byly vinice zakládány všude, kde to jen trochu šlo. I on si zřejmě uvědomoval hodnotu vína nejen jako nápoje, ale hlavně jako významné ekonomické komodity a symbolu prestiže.
Kdy začala éra vinobraní jako slavnosti?
Samotné „vinobraní“ jako slavnost však přišlo o poznání později. První velké obřady spojené s koncem sklizně vína jsou doloženy z renesančních měst (15. – 16. století), kdy do českých zemí přes Vídeň dorazil zvyk větších městských slavností. Ve Znojmě, Velkých Pavlovicích i v Mělníku tak začaly vznikat akce, které připomínají dnešní přehlídky s burčákem, alegorickými průvody a hudbou.
Za éry Rakouska-Uherska už bylo vinobraní ve společnosti pevně zakořeněno a z původně lokálních oslav se stala každoroční záležitost, bez které si podzimní Moravu (a stále častěji i Čechy) neumíme představit.
Vinobraní dnes: tradice vs. nový život
- Morava jako srdce vinobraní: Mikulov, Znojmo, Valtice – zdejší slavnosti jsou pastvou pro oči i chuťové buňky.
- Objevování nových regionů: V posledních letech se vinobraní koná stále častěji i v Praze, na Litoměřicku nebo Kutnohorsku.
- Burčák a fenomén domácí sklizně: Neoficiální vinobraní dnes mají leckde i malí pěstitelé a domácí výrobci – často vznikají spontánní události pro sousedy a přátele.
Odkud brát inspiraci? Fakta, která vás možná překvapí
- Nejdéle kontinuálně pořádané vinobraní probíhá v Mělníku už od roku 1911, s jedinou přestávkou během válek.
- Původní vinobraní nebylo nutně veřejnou slavností – v některých starých statcích šlo spíše o duchovní obřad poděkování za sklizeň.
- Dle starých záznamů se víno z českých zemí vyváželo až do polského Krakova a bavorského Mnichova.
- Nyní každý rok navštíví největší vinobraní na Moravě přes 100 000 lidí.
Tipy: Jak si užít vinobraní v 21. století
- Dejte šanci menším místním slavnostem – nejzajímavější zážitky často čekají mimo hlavní proud.
- Nepodceňujte sílu burčáku – ať už pro touhu po dalším loku, nebo pro následky ráno.
- Hledejte spojení s tradicemi – vezměte s sebou děti na maškarní průvod nebo si vyzkoušejte sběr hroznů.
- Neváhejte experimentovat – každý region nabízí vína i speciality, které v supermarketu nikdy nenajdete.
Slovo na závěr: Proč vinobraní přetrvalo dodnes
Možná právě proto, že je to víc než jen slavnost. Je to připomínka spojení s půdou, odkaz generací a malý rituál, který si každý z nás může přizpůsobit podle svého životního tempa. Letos zkuste objevit vinobraní tam, kde jste ještě nebyli – nebo si vytvořte svůj vlastní malý podzimní rituál. A co vy, kam míříte letos?
