České lesy nejsou jen o tichu a vůni jehličí – každoročně se zde setkáte se srnci, divočáky, jeleny, ale i s liškami nebo vzácně rysy. Možná už jste někdy zahlédli stopy v blátě, nebo Vás z křoví překvapil pohled jeleních očí. Víte, jak se v těchto situacích zachovat, aby procházka byla bezpečná pro Vás i pro zvířata? Možná tušíte odpověď, ale jistota je jistota. Zkusím Vám ukázat, proč se vyplatí být o krok napřed – a často stačí pár drobností, které Vám ušetří starosti.
Co žije v českých lesích a kdy být bdělí
Většina zvířat v našich lesích se člověku vyhne, ale některá jsou zvědavá, jiná mají mladé, další hledají potravu. Typicky se můžete setkat s:
- Divočákem (často v podvečer, nejaktivnější v létě a na podzim)
- Srnčí a jelení zvěří (zvlášť ráno a navečer, v době říje jsou samci nevyzpytatelní)
- Liškami a jezevci (spíše v noci, někdy i za šera)
- Rysy, vlky a medvědy (v ČR vzácní, ale výskyt stoupá hlavně v Beskydech a na Šumavě)
Pokud chodíte do přírody s dětmi nebo venčíte psa, pravidla bezpečí jsou obzvlášť důležitá. A věřte mi, že panika není to, co pomůže.
Praktické tipy: Jak minimalizovat riziko střetu
Po mnoha hodinách strávených v různých koutcích českých lesů jsem pochopil jedno: většina „nepříjemných“ situací vzniká nedopatřením. Proto doporučuji následující jednoduché kroky:
- Buďte slyšet, nevidět – Nemusíte křičet, stačí občas hlasitější rozhovor nebo cinkání kovových předmětů (například klíčů). Zvířata tak mají čas odejít.
- Držte psa na vodítku – Volně pobíhající pes je pro srnce či selata fatálním ohrožením a často útoku předchází.
- Nesahejte na mláďata – Pokud najdete srnče nebo ježečka, nechte je být. Matka je většinou nablízku.
- Vyhýbejte se hustému podrostu – Zvlášť v období kladení mláďat (květen-červen) bývá v křovinách divočina nejrušnější.
- Mějte mobilní telefon u sebe – V případě problému víte, koho zavolat (112), a lesy v ČR jsou čím dál lépe pokryté signálem.
Co nedělat při setkání se zvířetem?
Setkání tváří v tvář s divočákem nebo jelenem není běžné, ale když k němu dojde, rozhodující jsou vteřiny. Některé mýty přetrvávají – například, že zvířeti „utečete do kopce“ nebo že „strom je bezpečí vždycky“. Můj zkušenostní tip:
- Nekřičte a neutíkejte prudce – Prudké pohyby mohou vyprovokovat útok.
- Držte se v klidu – Pomalý pohyb zpět, vyhýbavý pohled, ruce podél těla.
- Nenabízejte jídlo – Zvířata můžete naučit nebezpečné zvyky.
Pokud Vás zvíře sleduje, ale sám jste mu dostatečně nepřiblížili, pokračujte pomalu pryč. V naprosté většině případů zvíře odejde.
Specifika jednotlivých regionů
Šumava, Beskydy, Novohradské hory – každý český kraj má svá specifika. Na Šumavě můžete natrefit na rysa nebo dokonce medvěda, v Polabí zase na vysokou koncentraci srnců. Doporučuji sledovat i stránky národních parků, kde jsou k dispozici aktuální upozornění a mapy s pohybem zvěře.
Závěr: I v lese můžete mít „navrch“
Vaše bezpečí je vždy kombinace zdravého rozumu a respektu k přírodě. Nejlepší zážitky v lese jsou ty, které skončí s úsměvem – a věřte, že divoká zvířata o setkání s lidmi většinou nestojí. Pokud máte vlastní tipy, zkušenosti nebo otázky, podělte se dole v komentářích! O české lesy se starejme společně.
