Věděli jste, že i v české přírodě se odehrává drama zimního spánku, o kterém se tolik nemluví? Zatímco všichni máme v hlavě obrazy medvědů schoulených v jeskyních, řada daleko méně nápadných obyvatel našich lesů a zahrad upadá do hluboké hibernace, o které možná nemáte tušení. Pojďte zjistit, kdo v Evropě opravdu prospí zimní měsíce — a proč by tato „lenost“ mohla být klíčem k přežití!
Hibernace není jen zimní spánek. Jak to vlastně funguje?
Na rozdíl od prostého zalézání do pelíšků jde při hibernaci o mnohem náročnější biologický proces. Teplota těla prudce klesá, srdce bije pomalu, a metabolismus prakticky stagnuje. Zvíře se promění ve „spící stroj“, šetřící téměř každou kalorii. Netopýři, ježci nebo některé druhy plazů: jejich těla vydrží celé týdny bez jídla i pohybu.
Většina z nás má hibernaci spojenou s medvědem, ale právě ten, například v českých horách, ve skutečnosti pravou hibernací neprochází – jeho zimní spánek je lehčí a dokáže se probudit. Skuteční „hibernační rekordmani“ bývají spíše ti malí a nenápadní.
Kdo tedy v Evropě hibernuje?
- Ježci – Typičtí specialisté na hibernaci. S podzimem se dokážou nacpat téměř dvojnásobek své tělesné hmotnosti a na celou zimu zmizet do hromady listí či pod starý dřevník. Bez této strategie by v zimě vymrzli i vyhladověli.
- Netopýři – Mají jednu z nejnižších zimních teplot mezi savci; jejich tělo může klesnout až na 2 °C a dýchají sotva tři nádechy za minutu!
- Svišti a sysli – Znáte je spíš z hor, ale jejich hibernace je naprosto dokonalá: mohou měsíc neprobrat oči. V Česku dnes žijí zejména v chráněných oblastech.
- Ještěrky, hadi, žáby – Všechno, co není v zimě dost rychlé, radši „umrzne“. Technicky nejde o hibernaci, spíš o druh zimního klidu (brumace), ale výsledek je stejný – přečkají mráz bez jediného sousta.
Kdo spí, ale nehibernuje?
Medvědi, naši slavní „spáči“, se podle biologů nacházejí spíš ve stavu hlubokého odpočinku. Jejich teplota neklesá natolik, aby je to ohrozilo, a často se během zimy několikrát probudili. Zato například veverky dělají zásoby, ale spí vlastně málo – v mrazech chodí mlsat na své skrýše.
Proč je hibernace v Evropě tak důležitá?
Zimní měsíce jsou kruté – teplokrevní živočichové by bez mechanismu šetření energií často nepřežili. Hibernace je strategie, která vznikala miliony let. Zajímavostí je, že i v mírných zimách posledních let se některým druhům nedaří najít správný čas ke spánku (a tím pádem přežít). Právě klimatické změny tak mohou být pro evropskou faunu větší hrozbou, než si myslíme.
Co můžete udělat vy?
- Neuklízejte vše z vaší zahrady na podzim – hromada listí může zachránit život ježkovi nebo ropuše.
- Nerušte spící zvířata v zimě – ježci, netopýři či plazi stěží naberou zpět ztracenou energii, pokud je probudíte.
- Podporujte přirozená stanoviště: mrtvé dřevo, kameny nebo staré kůlny jsou často drobným záchranným ostrovem.
Krok zpět od ideální přírody
Je čas ocenit opravdové mistry přežití v českých lesích a zahradách – ty, které v zimě možná ani nespatříte, ale díky nimž je příroda kolem nás bohatší a živější. Všímejte si stop v závějích, kuliček trusu pod křovím nebo tajemných chodbiček sněhem – dost možná pod nimi někdo právě spí svůj životní spánek.
Máte vlastní zážitky se zimními „spáči“? Napište do komentářů, co jste objevili během svých zimních procházek.
