Zapomeňte na „turistické stezky“ s frontami na řízek – Česká republika skrývá divočinu, která vás dostane. V srdci Evropy najdete lesy, rašeliniště a kaňony, kde ticho přerušuje jen volání datla nebo šelest větví. Možná se i vám stane, že při západu slunce na vrcholku zjistíte: „Tady nejsem návštěvník, tady jsem součást přírody.“ Připravil jsem pro vás výběr těch nejdivočejších českých národních parků – podle skutečných odborníků i vlastního dobrodružného srdce.
Proč zrovna tyto parky?
V Česku máme jen čtyři národní parky, ale každý z nich má vlastní tvář a příběh. Vybral jsem ty, které nejen chrání unikátní ekosystémy, ale zároveň nabízejí pocit opravdové svobody – daleko od asfaltu a Instagramových klišé. Tady je můj výběr:
1. Národní park Šumava – Rašeliniště a nekonečné lesy
Jestli hledáte opravdovou evropskou divočinu, Šumava je jasná volba. Nejsou tu jen tichá jezera a magická rašeliniště jako Chalupská slať, kde mlha dává každé stéblo zvláštní význam. Už jste zkusili brzké ráno na Březníku, kde rysi klidně překročí stezku? Právě tady se válí mlha po loukách a ozývá se sólo sovy pálené.
2. Národní park Podyjí – Kaňony, hadovky a vinice za kopcem
Podyjí je pro mě synonymum kontrastů. Dopředu varuji: pokud čekáte pole a vinohrady, připravte se na hluboké zářezy řeky Dyje, kde prastaré stromy drží skály pohromadě. Tady oceníte vyhlídku Sealsfieldův kámen s pohledem do klidné, přesto drsné krajiny. A cestou zpět? Zkuste osvěžující pohled do tajemného Údolí Peklo – jméno dostalo právem.
3. Národní park České Švýcarsko – Skalní města a ztracené stezky
Jistě, Pravčická brána zná každý. Ale zkuste zapomenout na davy a vydejte se do Jetřichovických stěn – tady vás opravdu překvapí pohyb po úzkých schodech vytesaných do skal a pohledy, které se vryjí do paměti. České Švýcarsko platí za rajskou zahradu skal, borovic i lišek „na dosah ruky“. Především v podzimní mlze má své divoké kouzlo, které vám stabilní signál dají maximálně ti netopýři.
4. Národní park Krkonoš – tundra, kamení a vichry severu
Krkonoše nejsou jen Sněžka a bláznivé počasí. Horní partie parku ukrývají miniaturní „arktickou tundru“ s mechy a lišejníky, kde slunce vystřídá bouřka v minutě. Stačí sejít z hlavní trasy, a místo šumu lidí slyšíte spíš poryvy vichru a volání červenky. A koho by napadlo, že právě zde žije kriticky ohrožený tetřívek?
Tipy a rady do divočiny (i pro netrénované)
- Plánujte trasy podle aktuálního počasí – mlha i prudký déšť tu nejsou výjimkou.
- Noste s sebou obyčejné papírové mapy. Síť často mizí a GPS není záchrana.
- Oblečte se do vrstev. V horských úsecích se počasí mění rychleji, než stihnete říct „pláštěnka“.
- Nevyhazujte odpadky – zdejší správci odvádějí práci, která není vidět, ale chrání parky i pro další generace.
Perlička na závěr: Kde zažít opravdové ticho?
Podle průzkumů je nejtišším místem v Česku okolí Plešného jezera na Šumavě. Děti přestanou mluvit, dospělí zapomenou na mobil – ticho tu má skoro „váhu“. Jestli se chcete ztratit v opravdové divočině na pár hodin, vyrazte sem mimo hlavní sezónu.
Chybí vám vaše srdeční místo z českých národních parků? Podělte se v komentářích, nebo si rovnou naplánujte příští výlet do kraje, kde pravidla určuje příroda, ne člověk. A připomínám: ten pravý zážitek začíná tam, kde končí „značená“ cesta.
