Věděli jste, že některá česká slova by dnes nepoznal ani váš děda? Z původně barevné mozaiky se čeština rychle přelívá do jednotné šedi. Nářečí, kdysi běžná v každé vesnici, mizí před očima. Jaká slova a tradice byste mohli navždy zapomenout – a proč je možná na čase je znovu oprášit?
Proč nářečí mizí (a proč je škoda toho přehlížet)
Dřív jste podle slovního přízvuku poznali, z jakého kraje člověk pochází. Jižní Čechy zněly jinak než Haná, Ostrava byla nerudná a Praha spíš nosová. Dnes? Většina mladé generace používá podobnou zvukovou masku, a regionální slova pronikají hlavně do vtipů nebo reklam. Fenomén „nářečí na ústupu“ potvrzují jazykovědci i prostá každodenní zkušenost.
Moderní média, časté stěhování i školský systém – všechno směřuje ke „spisovné“ češtině. Ale není to trochu nuda? Osobně mě mrzí, kolik unikátní atmosféry mizí s každým „pročesáváním“ jazyka.
Neobvyklá slova, která jste už možná neslyšeli
Ještě před 50 lety jste v Brně bez problémů zaslechli „rožnout“ (rozsvítit), v Krkonoších „šumafuk“ (je mi to jedno), na Šumavě „škrpál“ (bota). Dnes mohou tahle slova působit spíš jako záhadné šifry podivínů. I když—kolik z nich znáte vy?
- Šufánek – naběračka (Morava)
- Drndit – rachotit, kymácet se (Slovácko)
- Vercajk – nářadí (Slezsko, také v Praze!)
- Babča – kamarádka (dříve střední Čechy)
- Špičák – ostrý kámen nebo skála (Podkrkonoší)
Když jsem naposledy použil slovo „rožnout“ před svými dětmi, koukaly na mě, jako bych mluvil japonsky. Přitom, kolik barevnosti jazyk ztrácí, když ta slova vymizí.
Kde ještě přežívají: Zastavte se na venkově
Možná to znáte: na venkovské slavnosti slyšíte skupinu starších pánů, jak rozebírají „švarcování“ (práce načerno), „holubník“ (nepořádek) nebo staré „klandry“ (ploty). Tam, kde jsou silné rodinné vazby a generace žijí poblíž, přežívají regionální výrazy déle.
Pokud milujete jazyk, doporučuji: začněte naslouchat, ptát se a zapisovat si perličky od prarodičů. Každé takové slovo má v sobě kousek regionální duše, historii rodiny i drobný žert dávné doby.
Jak můžete nářečí zachraňovat i vy?
Nemusíte být lingvista. Pokud máte chuť, můžete začít hned:
- Zeptejte se rodičů či prarodičů na „slova, která dnešní mládež nezná“.
- Ptejte se v okolí — stačí hospoda nebo místní obchod.
- Zapište si, co se vám líbí – nebo sdílejte na sociálních sítích.
- Začněte používat některá „zapomenutá“ slova třeba v rodině nebo v práci.
Sám si v pracovních mailech někdy dovolím použít moravské „šufánek“ – většinou dostanu odpověď s úsměvem. Třeba malým krokem pomůžete i vy, aby naše řeč neztratila kouzlo.
Proč to má smysl – a nejen pro nostalgiky
Jazyk není jen praktický nástroj, ale také mapa našich kořenů. Každé staré slovo propojuje generace – a když zmizí, něco lehce ztratíme. Kdo někdy slyšel rodinnou hádku v plné hanácké nářeční síle, ví, kolik humoru a životnosti tím jazyk získává.
Neztrácejme chuť „drndit“ češtinu po svém! Napište do komentářů, jaké tradiční výrazy znáte vy – a nebojte se pár z nich dneska použít. Naše řeč si to zaslouží.
