Když se řekne Alfons Mucha, většina z nás si okamžitě vybaví ikonické plakáty se smyslnými dívkami, ornamentální rámy a svůdné barvy secesní Paříže. Jenže Mucha byl mnohem víc než „ten s plakáty“. Některé detaily z jeho života vás možná překvapí – a poskytnou nový pohled na mistra, kterého si Češi i svět právem váží.
1. Mucha nebyl miláčkem českých kritiků
Pověst tvůrce plakátů pro Sarah Bernhardt nebo reklamy na Champenois je legendární, ale doma v Čechách na Muchu kritika často útočila. Výstavy v Praze vyvolávaly rozporuplné reakce a někteří považovali jeho styl za příliš cizorodý – příliš „francouzský“, málo „národní“.
- Například kolem Slovanské epopeje, svého životního díla, musel tvrdě prosazovat, aby ji Praha přijala.
- Mucha se přesto nikdy nevzdal touhy po tom, aby jeho umění sloužilo české identitě a nezávislosti.
Pokud jste to netušili, nejste sami – pro mnohé je Mucha ztělesněním české hrdosti, ale on sám musel uznání doma těžce vydobývat.
2. Byl pionýrem reklamy a grafického designu
Dnes se umělci často soustředí na absolutní originalitu nebo uměleckou hodnotu. Mucha měl odvahu spojit umění a byznys: jeho práce pro komerční značky byla revoluční.
- Vytvářel vizuálně působivé kampaně pro luxusní zboží i pro běžné produkty – plakáty na sušenky, cigarety nebo parfémy jsou dodnes učebnicí moderní reklamy.
- Jeho plakáty byly tak oblíbené, že je lidé kradli přímo ze stěn!
Tenhle fakt ocení hlavně ti z vás, kteří pracují v reklamě nebo designu. Mucha vynalezl styl, který pořád zapadá do estetických trendů.
3. Tajná láska k mystice a svobodným zednářům
V pozadí secesních línií se skrýval Muchův zájem o duchovno. Fascinovala ho symbolika a tajné společnosti – hlavně svobodní zednáři, jejichž členem se stal už ve Francii a později i v Česku.
- V jeho dílech najdete zednářské symboly a skrytá poselství, která nejde odhalit na první pohled.
- Mucha viděl v duchovním rozvoji klíč k pokroku společnosti – což inspirovalo nejen jeho tvorbu, ale i osobní život.
Pro někoho možná překvapivé, ale dokazuje to, že Mucha nebyl žádný obyčejný umělec. Uměl propojit hlubokou filozofii, českou i světovou tradici a dávat svým dílům další – mystický – rozměr.
Proč to vědět?
Při další návštěvě Muchovy výstavy zkuste hledět i za známé motivy. Odvážím se říct, že málokterý český umělec tolik překračuje hranice své doby jako právě on. Nestačí vědět, kdo je Mucha – je mnohem zajímavější pochopit, proč jeho dílo přežívá desetiletí i změny vkusu.
A koho překvapil některý z těchto tří faktů? Dejte vědět v komentářích, na kterou z Muchových prací se teď díváte jinýma očima!
