Patří k nejkrásnějším, nejméně vyzpytatelným a rozhodně nejfotogeničtějším hostům naší zimní krajiny. Setkání se sněhovou sovou v Česku patří k těm okamžikům, na které ornitologové i nadšení laici čekají roky. Jak zjistit, kdy se v Česku objeví první sněhové sovy? Co vás ohromí, když je skutečně zahlédnete, a jak zvýšit šanci na úspěch?
Legenda severu: Co víme o sněhové sově?
Sněhová sova (Bubo scandiacus) je pták s minimalistickým designem, který by mohl navrhovat skandinávský architekt. Dokonalé bílé peří, hypnotizující zlaté oči a majestátní klid. Většinu života tráví v tundře daleko za polárním kruhem – ale když je zima obzvlášť tuhá, nebo když v arktických oblastech dojde potrava, vyrážejí některé sněhové sovy na jih. A právě tehdy mohou navštívit i Česko.
Kdy a proč se u nás objevují?
Pokud na sociálních sítích začínají přibývat fotky „bílé sovy na poli u Ostravy“, zbystřete. Do Česka sněhové sovy přilétají ve vlnách, typicky od pozdního listopadu do února. Nejčastěji jde o mladé jedince, které zahnala arktická zima nebo nedostatek potravy po masivní populaci lumíků (jejich oblíbené kořisti). Takové „irupce“ vždy patří k ornitologickým událostem desetiletí.
- Listopad – prosinec: První pozorování. Jde většinou o jednotlivce na severovýchodě republiky.
- Leden – únor: Vrchol výskytu. Pokud jsou podmínky příznivé, lze zaznamenat i několik sněhových sov v různých krajích.
- Březen a dál: Většina sov se vrací zpět na sever nebo táhne dále do Evropy.
Kde sněhové sovy hledat?
Zní to jednoduše: „stačí jet na pole“. S praxí je to složitější. Nejkvalitnější pozorování bývají na otevřených polích severovýchodního Česka (Ostravsko, Frýdecko, Opavsko), kde sova loví stejně, jako v tundře. Může však překvapit i v nížinách středních Čech či jižní Moravy. Hlavní je nehledat v lese – sněhová sova dává přednost zapomenutým remízkům, balíkům slámy a záplavám bílé na sněhu.
Jak poznat sněhovou sovu? Praktické rady
- Velikost: Výrazně větší než puštík nebo kalous, robustní trup.
- Barva: U mladých a samic výrazné tmavé proužky na bílém peří, staří samci téměř čistí bílí.
- Pozice: Často sedí na zemi, na balíku, nebo na starém plotě – málokdy na stromě.
- Pohyb: Pohybuje se „opatrně“, často dlouho sedí na místě a jen kroutí hlavou.
Tipy pro pozorovatele: Jak zvýšíte šanci na setkání?
Moje vlastní pravidlo číslo jedna: nikdy nelezte příliš blízko. Sněhová sova je nesmírně citlivá na vyrušení, a v zimě potřebuje šetřit energii. Proto doporučuji dalekohled, klidné chování a sledování online ornitologických skupin a portálů (např. AVIF nebo Birds.cz), kde se zprávy o pozorováních objevují mezi prvními. Tiché stativy, maskovací oblečení a pořádná trpělivost – to je váš arktický kit.
Proč jsou sněhové sovy v Česku vzácné – a proč to tak musí zůstat?
Jako editora, který viděl už ledacos, mě pokaždé dožene údiv: každý přílet sněhové sovy je malým zázrakem, ale je důležité si uvědomit, že jde o uprchlíky z měnícího se klimatu. Příliš mnoho rušení může sovu ohrozit víc než mráz. Fotka na Instagram stojí za to jen tehdy, pokud život zvířat respektujeme.
Závěrem: Váš arktický moment v Česku
Pokud letos uslyšíte zprávu „na poli u Dolní Lutyně sedí sova jako z Harryho Pottera“, berte to jako pozvánku do světa zimních zázraků. Až uvidíte sněhovou sovu na vlastní oči, zjistíte, že skutečný wow-efekt začíná v tichu sněhu a vlastním pocitu výjimečnosti. Podělte se s námi v komentářích, pokud jste měli štěstí, a hlavně – přejte krásné sny (i těm arktickým sovám).
